„Nezbývá než sázet a věřit, že se stromky uchytí,“ říká dačický lesník, kterému schne les před očima

Lesům je potřeba pomoci tady a teď. Je to v zájmu nás všech. Ceny dřeva spadly na polovinu a lesníci nemají dost peněz na nové stromky. Nadace dřevo pro život proto organizuje projekt Darujte stromečky lesu na jejich obnovu. Za každých 25 Kč, které dárci věnují, zasadí lesníci jeden strom v některém ze 7 českých lesů, o které se starají členové komunity Dřevo je cesta.

Abychom tomu, co les a lesníky v tuto chvíli nejvíce trápí, lépe porozuměli, popovídali jsme si s Kamilem Kupcem, správcem Městských lesů Dačice a.s. O jejich kritické situaci informovala i celorepubliková média. A pomoci jim můžete i Vy.

Být lesníkem je celoživotním posláním. Staráte se o stromy, které uvidí dospělé až Vaše děti a vnuci. Jak jste se k této profesi dostal?
O tom, že budu lesníkem, jsem se rozhodl už v dětství. K lesařině jsem se dostal přes myslivost, protože jsem už od 8 let navštěvoval kroužek Mladých myslivců a ochránců přírody. Nedokázal jsem si představit, že bych dělal něco jiného. Můj koníček se stal mojí prací.

Jak vypadá Váš pracovní den?
Pracovní den začíná velmi brzy, protože před příchodem všech zaměstnanců musím naplánovat jejich práci, tak aby vše fungovalo, jak má. A na to člověk potřebuje klid a ranní ticho bez telefonů a jiného stresu. Lesník už dneska nechodí jenom po lese, ale hodně času také stráví v kanceláři za počítačem. Hodně času se věnuji ekonomice provozu. Musím hlídat, abychom se nedostali do ekonomických problémů. To se vlivem sucha a kůrovce teď příliš nedaří. Spoustu času také trávím s telefonem, ať už kvůli organizaci odbytu dříví nebo dalším problémům. Po vyřízení všech administrativních věcí zbyde trochu času na práci v lese. Kontroluji, co se za den udělalo, a plánuji další postup. Bydlím na hájence, kde zároveň pracuji, takže můj pracovní den končí ve chvíli, kdy končí den v přírodě.

Jak práce lesníka proměnila?
Na Dačicko jsem přišel v roce 1993 a o lesy patřící Městu Dačice se starám od roku 1997. Za těch dvacet sedm let došlo k velké proměně. Začínal jsem pouze s tužkou a koženou taškou. V zimě na běžkách a v létě pěšky. Dnes máme k dispozici terénní auta, mobil, počítač, tablet a jiné technické novinky. Den se nám zrychlil a bez těchto novinek si to již nedokážeme představit. Veřejnost přestala vnímat lesa jako továrnu na dříví, ale chce si v lese odpočinout a načerpat nové síly. Změnilo se tedy společenské zadání pro lesařinu a my se tomu musíme přizpůsobit.

Změnily se také klimatické podmínky. Jak velké lesy máte na starost a jak se v nich projevuje současné sucho a kůrovec?
Společnost Městské lesy Dačice má ve své správě 1 000 ha lesa. Jsou to lesy především okolních obcí, ale také soukromých majitelů. Všichni majitelé jsou na tom v podstatě stejně. Všichni měli zastoupení smrku okolo 60 %. Na Dačicku byly poslední roky extrémně suché, i ve srovnání se zbytkem republiky. Všechny smrky zde uschly. Pak už jsou to jednoduché počty. Až je vykácíme, vznikne nám na majetku cca 600 ha holin. To je pro mě úplně nepředstavitelná rozloha a velký úkol do budoucna.

Musí pro Vás být nesmírně těžké vidět lesy, o které se tak dlouho staráte, usychat. Co byste poradil svému mladšímu já, kdybyste mohl? Udělal byste něco jinak?
Vždycky se dá dělat něco jinak a podle někoho lépe. Samozřejmě zpětně i já vidím, že jsme mohli něco dělat jinak. Například jsme měli smrky kácet mnohem dříve než ve 120 letech. Mysleli jsme si, že si tím šetříme dřevo a případné budoucí příjmy na horší časy. Nicméně ve starých porostech došlo ve spojitosti s klimatickými změnami k rychlejšímu rozšíření kůrovců. A tak jsme ještě ve větší ztrátě.

Na co jste v minulosti používali peníze z prodaného dřeva?
Peníze z prodaného dříví sloužily především na chod a rozvoj společnosti a také na obnovu lesů (např. nákup sazenic). Zajišťovaly ekonomickou samostatnost a stabilitu. Samozřejmě jsme vlastníkovi lesa odváděli peníze ve formě nájmu. Město Dačice tyto peníze používalo mimo jiné k nákupu dalších lesních pozemků a tak se za ty roky podařilo navýšit lesní majetek o více jak 140 ha.

Teď Vám na obnovu lesa peníze chybí, ačkoliv dřeva máte spoustu. Proč je tak těžké jej prodat?
V současné době je na trhu obrovský nadbytek dříví, protože těžby se zvýšily o stovky procent. Jenom u nás se těží pětinásobek obvyklého etátu. Zpracovatelské kapacity samozřejmě nejsou schopny tak rychle toto dříví spotřebovat. Dlouhodobé uskladnění dříví je zase velmi problematické a téměř vždy snižuje jeho kvalitu.

Dačické lesy, o které se staráte, se zapojily do našeho projektu Darujte stromečky lesu. Proč by lidé měli přispět na obnovu lesů?
Krajina na Dačicku, která se v minulosti pyšnila hlubokými lesy, potřebuje v současné době znovu obnovit rozsáhlé lesní holiny, aby dostála svému přízvisku Česká Kanada. Děláme, co je v našich silách, ale jak jsem již říkal, situace je nebývale náročná. Dary od lidí nám proto pomohou překonat krizi a zasadit více stromků. Konkrétně plánujeme sázet buky, duby, javory, z jehličnanů pak jedle, modříny a v malé míře také smrky.

Letošní duben je ale velmi suchý. Můžete vůbec sázet?
My dokonce musíme. Letošní jaro se nám z počátku zdálo velmi příznivé. Začali jsme sázet již na konci února, což se nám nikdy v minulosti nepodařilo. Bohužel již březen byl velmi suchý a bez srážek a duben v tom pokračoval. Nicméně výsadbu si nemůžeme dovolit vynechat – ani jediné jaro nebo podzim – pokud chceme obnovit náš les. Nezbývá nám tedy nic jiného, než sázet a věřit, že se sazenice uchytí.

A do krize přišla další krize. Jak Vás ovlivnilo vyhlášení nouzového stavu?
Nouzový stav nás nejvíce ovlivnil tím, že se zcela zastavil odbyt dříví. Zejména tím, že došlo k uzavření hranic a zavření zpracovatelských kapacit. Zvýšil se ale alespoň zájem o práci v lese, zejména o sázení stromů. Přicházejí k nám lidé, kteří jsou dočasně doma z důvodů zavření jejich pracovišť. Lidí tedy máme naštěstí dostatek.

Co by Vám teď tedy nejvíc pomohlo? Od státu, lidí, přírody?
Od každého něco. Od státu zrychlení a zjednodušení dotačních programů a zjednodušení legislativy. Myslím, že vlastník by neměl být tak omezován státem na svých právech. Mělo by být na jeho rozhodnutí, co se svým lesem udělá. Od lidí potřebujeme především pochopení v tom, že les již není takový, jak byli zvyklí. A že ač se snažíme, nejde udělat vše naráz. Příroda by nám měla odpustit naše chyby a občas nám dopřát nějakou vláhu.

Často Vás vídáme v médiích. Jak prožíváte tuto nečekanou pozornost?
Je pravda, že mě nikdy nenapadlo, že budu dělat mediální kariéru přes kůrovce. Poměrně dlouho jsem se s tím srovnával. Dneska to beru jako jednu z dobrých možností, jak na naše problémy upozornit společnost. Lidé si ani neuvědomují, že volný přístup do všech lesů není samozřejmost. Těší mě proto každý, kdo si toho váží a chce lesům něco vrátit, nebo dokonce pomoci.

Slyšela jsem, že se možná dáte na zemědělskou výrobu. To je kreativní řešení. Ačkoliv doufám, že tato varianta nenastane, jaké máte krizové plány?
Ano, mým hlavním úkolem je najít řešení, jak budeme jako firma dále fungovat. Nelze očekávat, že vlastník bude schopen dotovat společnost po dobu například dvaceti let, než se obnoví příjmy z prodeje dříví. Musíme proto najít jiný zdroj financí. Jednou z možností je opravdu zemědělská činnost. Máme k ní blízko tím, že hospodaříme v krajině a také technickým vybavením. Tak uvidíme. Pořád ale věřím, že najdeme jiné řešení.

Držím Vám palce a moc děkuji za rozhovor.
Anna Křepelová, vedoucí projektu Darujte stromečky lesu

 

 Chcete darovat stromečky dačickému lesu? Zde máte možnost. 

 

Článek vyšel v rámci série Téma měsíce: Les.

Hledáme dřevorády. Nejste to náhodou vy?
Přidejte se k nám.
Chci zjistit více informací
Používáme technologie, jako jsou soubory cookie, abychom mohli přizpůsobovat obsah a reklamy, poskytovat funkce sociálních médií a analyzovat provoz na webu. Informace o vašem používání webu také sdílíme s našimi důvěryhodnými partnery v oblasti sociálních médií, reklamy a analýz.
Rozumím Více informací